Shrnutí LEDNA

Ahoj všichni!

Přehoupl se nám nový rok 2016 (Přestupný rok jestli se nepletu) a leden utekl jako voda. Popravdě, asi až do půlky ledna jsem doufala, že budou znovu Vánoce a znovu budeme volat Šťastný Nový rok, jelikož jsem si prostě neuvědomovala jak to všechno letí. Asi to bude zřejmě tím, že jsem v lednu byla mnohem víc zaneprázdněná než předtím a  neměla jsem téměř ani chvilku na odpočinek. A proto si takovou malou myšlenkovou rekapitulaci dělám až teď.

Co se ledna jako takového týče, dělo se toho opravdu ale opravdu hodně. Když to vezmu od konce od toho nejhezčího, tak už oficiálně bydlím se svým přítelem. Máme teď takové malé bytové válčení, jelikož ještě nic není hotové, a proto přespáváme na gauči v obýváku. Ložnice je momentálně ve stavu, že nemá strop a teprve dnes se odvezla suť a všechen nepořádek. Teď nás bude čekat větší prča ve formě dělání nové elektriky, dělání a snižování nového stropu, štukování atd. A až pak se konečně budeme moct vrhnout na pokládání podlah, vymalování a montování nábytku, který se nám tu začíná kupit. A jedna dost důležitá věc! Konečně máme postel. Sice jsem se nechala ukecat a vybral jí přítel, ale už teď jsem s ní maximálně spokojená, protože se nám do interiéru bude skvěle hodit. (Ale nikdy bych nevěřila, že vybírání postele může být takový oříšek.)

Když se posuneme o něco zpět, tak jsem předtím měla poměrně dost složité období, které mělo takový dopad, že jsem musela dost omezit práci, studium ve škole a spoustu dalších věcí. A musím vám říct, že zvládat práci, studium, domácnost, přestavbu, partnera a rodinu dohromady je opravdu náročné, když se objeví nějaké komplikace. A ti z vás, co to tak máte taky, tak vám přeji pevné nervy a hodně lásky, protože to je v těchto chvílích potřeba nejvíc.

Každopádně o jaké problémy přesně jde tu nebudu úplně dopodrobna rozebírat, protože si stojím za tím, že každý by si měl uchovat nějaké soukromí. :) Ale největší prioritou je ted pro mě to, že je naše milovaná maminka hezky opět v teple domova, kde můžeme být všichni s ní a podpořit jí, než v nějaké nemocnici, kde jsem se opravdu nesetkala s nejlepším přístupem.

Když se přehoupnu na úplný konec ledna, tak pro nás školou povinné tu bylo pololetní vysvědčení, které jsme snad doufám všichni přežili ve zdraví, nad tím, co jsme pokazili jsme mávli rukou a vkročili do toho druhého s tím, že to bude určitě všechno lepší. :)

Musím se vám také pochlubit, že jak teď od ledna peču a vařím téměř každý den, tak jsem zřejmě objevila novou vášeň, takže se tu možná časem budou objevovat nějaké mé hokusy pokusy v kuchyni a tipy a triky. :) Takže se máte určitě na co těšit.

I said YES

Ahoj všichni!

Jsem tu opět po "kratší" pauze. Budu se snažit vás tolik nezanedbávat a můj blog taky.

Poslední dobou mám pocit, že se na mě valí čím dál víc věcí a já nestíhám. (I teď bych místo blogování měla mít vytáhnuté učení.) Týká se to tedy především školy. (Bohužel.) Mám do školy tolik práce a nevím kam dřív skočit. Zřejmě to bude tím, že se blíží konec pololetí, a jak už zvykem učitelů bývá, snaží se nám toho na poslední měsíc dát co nejvíce. Asi abychom jsme se moc neflákali. (Velmi děkujeme.) Každý den se proto snažím udělat alespoň něco, ale zdá se mi, že to vůbec neubývá. ._.

Asi nejdůležitější věcí je pro mě momentálně deadline na projektové řízení, které musím ve škole se svou skupinou zrealizovat, graficky zpracovat, vypočítat, vytisknout a svázat. Moc času už nezbývá a před námi je toho ještě dost. (Vy, co znáte Ganttův graf a podobné věci mě jistě chápete.)

Ale abych si tu jen nestěžovala, tak se vám musím pochlubit (ano, to je asi to správné slovo), nebo se spíše podělit o velkou změnu v mém životě. Ti, co mě sledují na Twitteru či Facebooku už jistě tuší oč jde. :-)

Před nějakou dobou jsem dostala jistou nabídku, která mě doslova zaskočila a já potřebovala nějaký čas na její zpracování a promyšlení všech možných možností a věcí, které se toho týkají. A až teprve včera po delší konverzaci na toto téma jsem se odhodlala a řekla ANO. (Nebojte se. Na vdavky je času ještě dost. :D) Můj Milý mi nabídl jestli bych s ním nechtěla žít. A jelikož jsem ještě poměrně dost mladá a stále studuji ještě střední školu, tak jsem poměrně dosti váhala. Ale nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu, takže v blízké době zřejmě ani ne 2 týdnů přesedlám do jiného působiště. :-)

Abyste si nemysleli, že jsem bláznivá, tak já sama všechno dlouho zvažovala, jak už jsem tu zmínila. Finance, věci s mamkou a především náš nový společný život, který dostane úplně nový rozměr. Můj názor je ten, že pokud se rozhodnete s někým žít, tak to není takové to - Jó, oni spolu chodí. Je to - Oni spolu žijí a jsou to partneři. A myslím si, že to je velká věc zřejmě pro každého z nás. Aspoň pro ty z vás, co jste něco takového už zažili. :-)

Mám ale to štěstí, že se nikam daleko nestěhuji. Světe div se! Můj Milý je také můj soused. Má dům ihned vedle mě, takže to mám jen dobrých pár metrů na přestěhování svých věcí. (I když jak znám sebe a svůj bordel, bude to fuška všechen ho přestěhovat. Nebo aspoň valnou část.) A hlavně budu moct klidně každý den zajít domů k mamce a pomoct jí se vším, co bude potřeba. (A ano, jsem hrozný mamánek, takže návštěvy budou dost časté.)

Takže aktuálně se teď děje to, že s přítelem budeme část domu předělávat na útulný byt, což dá ještě spoustu práce. Momentálně jezdíme po všech různých obchodech s nábytkem a stavebními potřebami, abychom si to všechno mohli zvelebit. A začínáme samozřejmě ložnicí. :-)

Já vás budu určitě průběžně informovat o tom, jak to vše vypadá a určitě sem přidám i pár fotek jak bude rekonstrukce a naše snažení probíhat. :-)

Mějte se krásně, užívejte si zbytek nedělního "volna" a zanechte mi určitě nějaký komentář, který se třeba týká rekonstrukcí a vaše rady či tipy. (DIY se nebráním ;) )