Ahoj všichni!
Přehoupl se nám nový rok 2016 (Přestupný rok jestli se nepletu) a leden utekl jako voda. Popravdě, asi až do půlky ledna jsem doufala, že budou znovu Vánoce a znovu budeme volat Šťastný Nový rok, jelikož jsem si prostě neuvědomovala jak to všechno letí. Asi to bude zřejmě tím, že jsem v lednu byla mnohem víc zaneprázdněná než předtím a neměla jsem téměř ani chvilku na odpočinek. A proto si takovou malou myšlenkovou rekapitulaci dělám až teď.
Co se ledna jako takového týče, dělo se toho opravdu ale opravdu hodně. Když to vezmu od konce od toho nejhezčího, tak už oficiálně bydlím se svým přítelem. Máme teď takové malé bytové válčení, jelikož ještě nic není hotové, a proto přespáváme na gauči v obýváku. Ložnice je momentálně ve stavu, že nemá strop a teprve dnes se odvezla suť a všechen nepořádek. Teď nás bude čekat větší prča ve formě dělání nové elektriky, dělání a snižování nového stropu, štukování atd. A až pak se konečně budeme moct vrhnout na pokládání podlah, vymalování a montování nábytku, který se nám tu začíná kupit. A jedna dost důležitá věc! Konečně máme postel. Sice jsem se nechala ukecat a vybral jí přítel, ale už teď jsem s ní maximálně spokojená, protože se nám do interiéru bude skvěle hodit. (Ale nikdy bych nevěřila, že vybírání postele může být takový oříšek.)
Když se posuneme o něco zpět, tak jsem předtím měla poměrně dost složité období, které mělo takový dopad, že jsem musela dost omezit práci, studium ve škole a spoustu dalších věcí. A musím vám říct, že zvládat práci, studium, domácnost, přestavbu, partnera a rodinu dohromady je opravdu náročné, když se objeví nějaké komplikace. A ti z vás, co to tak máte taky, tak vám přeji pevné nervy a hodně lásky, protože to je v těchto chvílích potřeba nejvíc.
Každopádně o jaké problémy přesně jde tu nebudu úplně dopodrobna rozebírat, protože si stojím za tím, že každý by si měl uchovat nějaké soukromí. :) Ale největší prioritou je ted pro mě to, že je naše milovaná maminka hezky opět v teple domova, kde můžeme být všichni s ní a podpořit jí, než v nějaké nemocnici, kde jsem se opravdu nesetkala s nejlepším přístupem.
Když se přehoupnu na úplný konec ledna, tak pro nás školou povinné tu bylo pololetní vysvědčení, které jsme snad doufám všichni přežili ve zdraví, nad tím, co jsme pokazili jsme mávli rukou a vkročili do toho druhého s tím, že to bude určitě všechno lepší. :)
Musím se vám také pochlubit, že jak teď od ledna peču a vařím téměř každý den, tak jsem zřejmě objevila novou vášeň, takže se tu možná časem budou objevovat nějaké mé hokusy pokusy v kuchyni a tipy a triky. :) Takže se máte určitě na co těšit.
